Českoslovenští zajatci v Turkestánu 

Po vypuknutí první světové války, hned od roku 1914 začaly z fronty proudit desetitisíce zajatců, které pohlcovalo nekonečné ruské impérium. Levných pracovních sil není nikdy dost, takže část převážně slovanských zajatců zůstávala pracovat v zemědělství na územích dnešní Ukrajiny, další pak zamířili na východ, především němečtí a maďarští zajatci na Sibiř, Slované z evropské části Ruska mířili na jih, do oblastí tzv. Turkestánské gubernie.

Turkestánem byla nazývána oblast mezi Čínou, Afganistánem, Persií a Kaspickým mořem. Rozsáhlá kotlina, kde v létě dosahují teploty 40 stupňů a zima je chladná a mrazivá. Hlavním městem Turkestánu byl v období první války Taškent.

Úmrtnost ve zdejších táborech byla vysoká, zajatci se nedokázali přizpůsobit zdejším podmínkám tak moc odlišným od střední Evropy, vyskytlo se také několik epidemií skvrnitého tyfu a dalších nakažlivých nemocí jako byl břišní tyf a cholera.

Podle správy emisara Československých legií pro Turkestán Václava Voskovce ze dne 5.5.1916 umíralo denně v této oblasti 50-60 zajatců na tyfus.

V létě byl všude dostatek tropického ovoce a jeho nepřiměřená konzumace způsobovala střevní problémy, které mohli končit až smrtí. Jedním z těch horších míst byl Trojický tábor u Taškentu, dle vzpomínek Fr. Tichého zde během osmitýdenní epidemie tyfu v roce 1916 zemřelo více než 6.000 zajatců včetně 8 lékařů a 2 mediků. Na zdejším hřbitově má být pohřbeno více než 30.000 zajatců.

Velkým problémem této oblasti byla také malárie, na níž nebyla téměř žádná léčba.

Situace v dalších táborech byla obdobná, dalším z táborů, kde tisíce zajatců zemřelo na tyfus a další nemoci byla Zolotaja Orda poblíž dnešního města Guliston v místech zvaných Hladová step.

Vzhledem k velkému počtu táborů a úmrtnosti, můžeme tedy konstatovat, že kosti a pozůstatky zajatců pocházejících z českých zemí jsou rozesety po celém území tehdejšího Turkestánu, převážná většina ovšem spočívá v dnešním Uzbekistánu.

Území bylo pro umísťování zajatců vhodné jak podnebím, tak velkým počtem prázdných kasáren po plucích, které byly nasazeny na frontu. Téměř jedna třetina přijíždějících zajatců byla z Čech a Slovenska. Nejvíce těchto zajatců se nacházelo v táborech Taškent, Trojickyj u Taškentu, Skobelevo, Andyžan, Zolotaja Orda, (všechny dnešní Uzbekistán), Merv a Ašchabad (dnešní Turkmenistán), Ak - Tape (Afganistán). V dalších táborech se nacházeli také zajatci z Čech a Slovenska, ovšem v meších počtech, jednalo se například o tábor v Samarkandu, Kokandě, Fergánu (Uzbekistán), Čimket, Kazalinsk a Turkestan (dnešní Kazachstán).

Celkem se na území gubernie rozkládalo přibližně 34 zajateckých táborů, ve kterých již koncem roku 1915 žilo 150.000 válečných zajatců, z nichž nejméně 40.000 bylo původem z budoucího Československa.